To zvláštní mi však zamlčeli,
že mozek umí pojmout lehce,
ač ukryt jenom v křehké lebce,
ráj, peklo, Boha, kosmos celý…

Oscar Wilde

Řeč je jedna z nejsložitějších činností člověka. Tvorbu řeči umožňují specifické oblasti mozkové kůry, spolu s lidsky specifickým hlasovým ůstrojím (Lowe, Webb 2001). Při řeči je nutné centrální řízení více než stovky svalů  hrudníku, břicha, krku, tváře, hrtanu, hltanu a ústní dutiny (Lenneberg 1967). V levém frontálním – předním mozkovém laloku je Brocovo motorické řečové centrum, které zodpovídá za produkci plynulé, správně artikulované řeči. V levém temporálním – spánkovém laloku je Werniceho senzorické řečové centrum, které zodpovídá za rozumění řeči. Toto rozdělení je ovšem velmi zjednodušené.  Ve skutečnosti je pro funkční komunikaci nutná souhra a spolupráce různých oblastní mozkové kůry, asociačních – spojovacích drah v mozkové kůře, nervů a také podkorových oblastí, které řídí motoriku, dýchání apod.

Jazyk je složitý systém, který můžeme pro zjednodušení rozdělit do 4 úrovní – jazykových rovin:

• Lexikálně – sémantická: Zahrnuje aktivní i pasivní slovní zásobu. To znamená všechna slova, která známe a při komunikaci používáme. Rozvoj slovní zásoby u zdravého dítěte začíná kolem  desátého měsíce věku. Nejprudší nárust je kolem třetího roku a je to přes tisíc slov. V šesti letech je slovní zásoba až 3 tisíce slov. Měla by být rovnoměrně rozvrstvena ve všech slovních druzích.

• Morfologicko – syntaktická: Zahrnuje gramatiku a syntax. To znamená správné gramatické tvoření slov, flexi a deklinaci – skloňování slov a časování sloves a větnou skladbu.  Rozvoj flexe začíná mezi 2 a 3 rokem. Dítě do 2,5 let tvoří jednoduché věty, ptá se „Co to je“. Do 3,5 let osvojuje gramatickou stavbu vět, ptá se „Proč“. Ještě ve 4 letech se u dítěte vyskytují fyziologické dysgramatismy – vývojově přirozené odchylky od správných gramatických tvarů. Kolem 6 let by se dítě  již mělo vyjadřovat  v souvětích bez dysgramatismů.

• Foneticko – fonologická: Zahrnuje vývoj výslovnosti, osvojování hlásek mateřského jazyka. Schopnost fonematické diferenciace – sluchového rozlišování hlásek.

• Pragmatická: Znamená schopnost užití řeči k dorozumívání při interakci a vedení dialogu.

Logoped, jako komunikační terapeut, musí vždy sledovat stav ve všech jazykových rovinách. A zejména u dětských poruch nemůžeme posuzovat pouze to, které hlásky dítě umí, či neumí, případně jak je vyslovuje.