Jako sad poničený pozdním mrazem ztrácí člověk snadno plody řeči…
MacDonald Critchley
Afázie je získané narušení komunikační schopnosti, které vzniká převážně u dospělých osob při ložiskovém poškození mozku. Jedná se o poruchu řeči již vybudované. Afázie je porucha vyšších kortikálních funkcí, které jsou řízeny z mozkové kůry – cortexu. V akutních fázích pacient ztrácí schopnost verbální komunikace, nebo rozumění řeči. Duše se stává zajatcem těla bez možnosti projevu. V tomto případě využijte možnosti komunikačních karet pro dospělé pacienty, které umožní pacientovi vyjádřit pocit, bolest (důležité např. pro návštěvu lékaře) a další důležité potřeby:
Komunikační karty – Vzdělávání bez bariér (komunikacni-karty.cz)
Ke stažení – Komunikační karty (komunikacni-karty.cz)
Příčiny vzniku
Nejčastější příčinou jsou cévní mozkové příhody, mozkové infarkty, mozkové ischemie, nádory mozku, zánětlivá onemocnění mozku, různá kraniocerebrální traumata – poranění mozku a lebky a neurodegenerativní onemocnění.
Příznaky
Afázie je multimodální porucha. Zasahuje v různé míře porozumění řeči, řečovou produkci, čtení, psaní a praktické činnosti. Podrobněji viz. Rozdělení afázií.
Diagnostiku provádí klinický logoped na základě neurologického vyšetření. Lokalizace, rozsah a charakter mozkového poškození, je důležitým diagnostickým vodítkem pro určení typu afázie. Cíleným vyšetřením zjišťuji stav mluvní produkce, rozumění, schopnost opakování, úroveň lexie – čtení, grafie – psaní, kalkulie – počítání a případnou apraxii – poruchu schopnosti provádět pohybové činnosti a úkony nacvičené během života, nebo neschopnosti je napodobovat. Současně se observací při vlastní práci a rozhovory s pacientem, případně s partnerem pacienta, snažím poznat duševní rozpoložení jedince s afázií a podchytit případné rozvíjející se psychické potíže vzniklé z komunikační poruchy.
Při terapii afázie je nutno brát ohledy na to, že narušení komunikační schopnosti vždy zasahuje psychiku pacienta. Afázie se do duševního života promítá v různé míře od lehkého narušení, psychické tenze a smutku, po těžké depresivní stavy, které vyžadují současnou psychiatrickou medikaci. Při práci s pacientem s afázií logoped musí působit v pravém slova smyslu jako komunikační terapeut. Při své práci se proto snažím nejen o maximální možnou obnovu narušené komunikační schopnosti dle typu afázie, ale současně je nutné působit psychoterapeuticky a motivačně. Snažím se maximálně pomoci s obnovou sociálních vazeb a maximálně podporovat i rodinné příslušníky, nejčastěji partnera jedince s afázií, protože tato porucha většinou velmi výrazně změní partnerského soužití a celkový chod rodiny.Vlastní terapie se odvíjí od typu a stupně afázie. Efektivita logopedické péče je však limitována organickým postižením, některé změny v organismu mohou být ireverzibilní – nevratné. Terapie by měla být zahájena ještě v době hospitalizace. Každé neurologické, nebo oddělení JIP by mělo pacientům s afázií zajistit kromě fyzioterapeutické rehabilitační péče, i péči klinického logopeda. Narušení komunikační schopnosti je často dominujícím postižením.
Rozdělení afázií
Jednotný klasifikační systém afázií zatím neexistuje. Dříve se rozlišovala afázie expresivní, senzorická a globální. Toto rozdělení je však nepostačující. Uvádím zde tzv. Bostonskou klasifikaci, která hodnotí úroveň pojmenování, fluence – plynulosti mluvené řeči, porozumění a opakování. Příznaky jsou uvedeny zjednodušeně.
- Brocova: Pacient s Brocovou afázií má nonfluentní – neplynulý projev a výrazné těžkosti s artikulací, špatně opakuje. Časté jsou agramatismy – odchylky od správného tvaru slova. Nedominuje porucha porozumění, ale může se v různé míře vyskytovat.
- Wernickeho: Pacienti mají fluentní – plynulý projev, který má často charakter „nadprodukce“. Projev pacienta nemusí vůbec dávat smysl. Dominuje porucha porozumění různého stupně. V nějtěžších případech dochází zcela k odcizení smyslu a významu slova. Je narušeno opakování.
- Konduktivní: Spontánní řeč i porozumění řeči u pacientů s tímto druhem afázie je nepoškozeno. Vyskytuje se porucha opakování.
- Transkortikální motorická: Řeč pacientů je neplynulá, agramatická, s těžkostmi při artikulaci. Opakování a rozumění je neporušeno.
- Transkortikální senzorická: Řeč pacientů je plynulá, bez smyslu. Je dobré opakování, ale bez porozumění.
- Globální afázie: Je nejtěžším druhem narušené komunikační schopnosti. Pacienti mají postiženou mluvní produkci i rozumění. Nedaří se opakování.
Další informace pro pacienty viz www.cerebrum2007.cz
Žíly v čele. Žíly v rukou. V čele dřímou. V dlani tlukou.
Tepny, žíly, sněti smutné, jednu z nich si někdo utne…
Bohuslav Reynek
Dysartrie je narušení artikulace jako celku, které vzniká při organickém poškození centrálního nervového systému. Kromě globální poruchy hláskování jsou v různé míře přítomny poruchy dýchání, tvorby hlasu, rezonance a prozodie /Cséfalvay 1990/. Je to porucha motorických modalit řeči. Jedná se o závažnou formu narušené komunikační schopnosti, která jedince stigmatizuje a v závislosti na typu a stupni poruchy zasahuje a prostupuje celou osobností člověka.
Příčiny vzniku
Dysartrie má formu vývojovou, která se nejčastěji vyskytuje v rámci syndromu dětské mozkové obrny, nebo svalové dystrofie. Další příčinou můžou být úrazy hlavy, nádorová, nebo infekční onemocnění mozku. Druhou formou je dysartrie získána, která se vyskytuje u dospělých osob, nejčastěji po cévních mozkových příhodách, nebo posttraumatických – poúrazových stavech.
Příznaky
Spektrum příznaků je velmi široké a odvíjí se od typu dysartrie a stupně poruchy. Některé z příznaků jsou:
- poruchy artikulace, těžkosti při artikulace, pomalé mluvní tempo, explozivní – skandovaný charakter artikulace, setřelá artikulace apod.
- poruchy polykání / dysfágie
- poruchy tvorby hlasu, výšky, síly a kvality hlasu
- poruchy rezonance / zvýšená x snížená nosovost – hyper x hyponazalita
- změny napětí artikulačního svalstva / zvýšené x snížené napětí – hyper x hypotonus
U vývojových poruch se v nejtěžších případech v důsledku závažného poškození orální motoriky artikulovaná řeč vůbec nevyvíjí. V tomto případě hovoříme o vývojové anartrii / Love, Webb 2001/. U získaných dysartrií příznaky závisí od lokalizace, charakteru a rozsahu organického poškození.
Diagnostika má několik složek. Vždy je nutno vycházet z neurologického vyšetření a závěru. U dospělých je v některých případech nutné vyšetření ORL, nebo foniatrické. Logopedická diagnostika hodnotí cíleným vyšetřením „dysartrický profil“ pacienta. U vývojových dysartrií je nutná současná spolupráce speciálního pedagoga a psychologa, který stanoví úroveň intelektových schopností dítěte. Dále se u dětí mimo jiné hodnotí primární pohyblivost řečových orgánů, základní pohybové schopnosti a základní motorické předpoklady k psaní /Kábele 1988.
U získaných dysartrií se terapie odvíjí od typu dysartrie a nálezu v jednotlivých sledovaných oblastech. Terapeutické možnosti logopeda a efektivita terapie jsou však omezené a limitované organickým poškozením. Některé změny mohou být ireverzibilní – nevratné. Stejně tak, jako v případě afázií /viz. Afázie – terapie / je nutno brát v ohled celkové duševní rozpoložení pacienta a to, jak se ztráta, nebo narušení komunikační schopnosti promítá do jeho psychiky. Toto je nutné zohledňovat individuálním terapeutickým přístupem.
U vývojových dysartrií je terapeutický plán závislý na typu dysartrie, na stupni poškození, na intelektových schopnostech dítěte a na jeho pohybových možnostech. Vždy je současně nutná speciálně pedagogická péče a spolupráce Speciálně pedagogického centra, které pomáhá s integrací dítěte do předškolního zařízení a následně s volbou školního zařazení. Důležitou složkou terapie je věnovat pozornost rodičům dítěte s vývojovou dysartrií. Sledovat to, jak se s postižením dítěte vyrovnávají, jak zvládají nesmírně náročnou péči o takto postižené dítě a poskytovat jim maximální možnou odbornou i lidskou pomoc.
Další informace pro pacienty viz www.cerebrum2007.cz
